Ve filmu „Toy Story 3: Příběh hraček 3D” se na stříbrné plátno vrací Woody (v originále TOM HANKS / v českém znění Michal Dlouhý), Buzz (v originále TIM ALLEN / v českém znění Zbyšek Pantůček) a všechny ostatní staré známé hračky. Chlapec Andy se chystá odjet na vysokou školu a naši hrdinové se řízením osudu dostanou do… školky! Místní děti a obzvláště batolata se svými upatlanými prstíky nehrají čistou hru a tak se musí hračky řídit heslem „jeden za všechny, všichni za jednoho“ a naplánovat velký útěk. Ve filmu se objeví celá řada nových tváří, ať již plastových nebo plyšových, například věčně šarmantní Ken (v originále MICHAEL KEATON / v českém znění Lumír Olšovský), partner jako stvořený pro panenku Barbie, ježek v lacláčích Bodlinka (v originále TIMOTHY DALTON / v českém znění Petr Štěpánek), a růžový plyšový medvěd Mazel (v originále NED BEATTY / v českém znění Zdeněk Dušek), který voní po jahodách.

Film režíroval Lee Unkrich (jeden z režisérů filmu „Toy Story 2: Příběh hraček” a  „Hledá se Nemo”), produkce se ujala ostřílená pixarovská veteránka Darla K. Andersonová („Auta," „Příšerky, s.r.o."), a scénář napsal držitel Oskara® Michael Arndt („Malá miss Sunshine). „Toy Story 3: Příběh hraček 3D” je nová dobrodružná komedie v Disney Digital 3D™. Autorem hudby a jedné nové písně je další držitel Oskara® skladatel a textař Randy Newman, který spolupracoval již na prvních dvou příbězích hraček. Autory námětu pro „Toy Story 3: Příběh hraček 3D ” jsou John Lasseter, Andrew Stanton a Lee Unkrich.

V původním, anglickém znění opět propůjčily hračkám své hlasy velké hvězdy jako je Tom Hanks, Tim Allen a Joan Cusacková coby Jessie (v českém znění Barbora Munzarová). Dále ve filmu excelují Don Rickles jako pan Brambůrek, Wallace Shawn jako Rex, John Ratzenberger jako Prasátko a Estelle Harrisová jako Paní Brambůrková. Nováčky v příběhu hraček jsou hvězdy jako Beatty, Keaton a Dalton, dále Jeff Garlin, Bonnie Huntová a Whoopi Goldbergová.

„Toy Story 3: Příběh hraček 3D” opět zvedá laťku trojrozměrné filmové animace. Nejnovějších technologie dodávají příběhu hloubku a rozměr. Tým studia Pixar si pro tento film osvojil nejnovější 3D technologie a dotáhl je k dokonalosti tak, aby bylo možné nejnovější příběh hraček vyprávět co nejdynamičtěji. Režisér Unkrich říká, že přestože promítání ve 3D nesporně umocňuje zážitek filmu, Pixar měl ve svých filmech třetí rozměr vždycky.

 „Naším cílem je využít 3D jako okno, kterým mohou diváci nahlédnout do našich filmů ve větší hloubce,“ říká Unkrich. „Teď jsme převedli do 3D naše starší filmy ‘Toy Story: Příběh hraček’ a ‘Toy Story 2: Příběh hraček’ a přestože žádný z těch snímků nebyl pro promítání ve 3D vytvořen, fungují s třetím rozměrem bezvadně. Myslím, že je to proto, že už v dvojrozměrné animaci jsme třetí rozměr uvažovali. Ve filmu ‘Toy Story 3: Příběh hraček 3D’ jsem se snažil odvyprávět co nejlepší příběh, ale zároveň předvést co nejdynamičtější akci.”

Původní film „Toy Story: Příběh hraček“ se zapsal do filmové historie v roce 1995 tím, že se stal prvním celovečerním animovaným filmem vytvořeným pomocí počítače. Byl to významný milník animovaného filmu. Celých 77 minut oslňující animace čítající 1 561 záběrů, 76 postav, mezi nimiž byli lidé, hračky a jeden pes, bylo nakresleno v ruce, ale vytvořeno animováno počítačem. Ze snímku se stal nejvýdělečnější film roku 1995, neboť tržby v USA dosáhly 192 milionů dolarů a celosvětově se vyšplhaly na 362 milionů dolarů. Film „Toy Story: Příběh hraček“ byl nominován na tři Oskary®, a John Lasseter získal zvláštní Cenu Akademie® za zásluhy, konkrétně za „inspirativní vedení týmu studia Pixar, který první celovečerní počítačově animovaný film.“ Film byl dále zařazen Americkým filmovým institutem mezi 100 nejlepších amerických filmů.

V roce 1999 se film „Toy Story 2: Příběh hraček“ (třetí film studia Pixar) stal vůbec prvním filmem, který byl celý vytvořen a zpracován počítačem a promítán digitálně. Druhý díl překonal díl první v tržbách a stal se tak prvním pokračováním animovaného filmu, které vydělalo víc, než film původní. Snímek si získal přízeň kritiky i diváků a byl nominován na Oskara® za nejlepší původní píseň a na dva Zlaté glóby®, z nichž jeden získal za nejlepší film v kategorii komedie nebo muzikál. Filmy „Toy Story: Příběh hraček“ a „Toy Story 2: Příběh hraček“ byly poprvé ve 3D uvedeny společně v roce 2009.

Filmoví tvůrci dobře věděli, že „Toy Story 3: Příběh hraček 3D” musí nabídnout víc než pouhý návrat starých známých filmových postaviček, a proto se soustředili na to, aby třetí díl příběhy hraček propojil a svázal dohromady. Prvním krokem bylo do projektu zapojit lidi, kteří se nějak podíleli už na prvních dvou příbězích. Stalo se tak v útulné chatce v Severní kalifornii, kde vznikl původní nápad k prvnímu filmu „Toy Story: Příběh hraček.“ Tam filmoví tvůrci společně zhlédli první dva díly a znovu se ponořili do světa hraček. Do konce setkání udělal tým pořádný kus kreativní práce a všemi uznávaný guru / scénárista / režisér Andrew Stanton (který aktuálně režíruje svůj první hraný film „John Carter z Marsu“) dostal za úkol napsat první verzi scénáře. Tuto verzi pak rozvinul scénárista Michael Arndt, který úzce spolupracoval s režisérem Unkrichem a jeho týmem a stvořili „Toy Story 3: Příběh hraček 3D.”

 „Naším cílem bylo udělat film přinejmenším tak dobrý, jako byly první dva příběhy hraček,“ říká Unkrich. „V historii Hollywoodu je jen pár druhých dílů, které jsou tak dobré jako původní filmy a o žádném třetím dílu nevíme. Jediné, co nás napadlo, byl „Návrat krále,“ jenže to je spíš třetí část jednoho dlouhého příběhu. A v té chvíli mě to napadlo. Potřebovali jsme, aby všechny tři filmy tvořily jeden větší celek. A přesně to se stalo hnacím motorem filmu ’Toy Story 3: Příběh hraček 3D.’“

Jedním z oříšků bylo plně využít všech nejmodernějších technologií počítačové animace vyvíjených za posledních 15 let (od premiéry převratného filmu „Toy Story: Příběh hraček“) a přitom zachovat atmosféru a kouzlo filmů původních. Jak vysvětluje vedoucí výpravy Bob Pauley: „Všechny postavy jsme museli vytvořit znovu. Původní technologie byla tak zastaralá, že jsme je prostě nemohli jen tak vytáhnout ze šuplíku a šoupnout do filmu. Vytvořit ty postavy znovu bylo dost náročné a velmi pracné. Abychom objevili kouzlo příběhů hraček, museli jsme první dva filmy doslova rozpitvat. V těch filmech jsme objevili jasnou výtvarnou konzistenci a vypiplanou jednoduchost, a to jsme rozhodně nechtěli ztratit.”

Unkrich dodává: „Film ’Toy Story 3: Příběh hraček 3D’ pro nás představoval zajímavý problém, protože technologie a nástroje se od druhého příběhu hraček zcela změnily. Navíc i schopnosti našich lidí byly na nesrovnatelně vyšší úrovni. Filmy, které teď vyrábíme, jsou opravdu krásné. Ale já nechtěl, aby ’Toy Story 3: Příběh hraček 3D’ vypadal jinak – chtěl jsem jenom využít možností technologie a schopností lidí, které jsem měl k dispozici. Myslím, že jsme vytvořili film, který pasuje k předchozím dvěma dílům a přitom vypadá v mnoha ohledech nesrovnatelně lépe.”

Stejně jako ve všech skvělých filmech od studia Pixar se i ve filmu „Toy Story 3: Příběh hraček 3D“ mísí komedie, akce a emoce, což je osvědčený koktejl, který diváky zahřeje u srdce i polechtá na bránici. Filmoví tvůrci čerpali z vlastních životních zkušeností a rodin a příběh se tak stal smysluplnější a uvěřitelnější. Jeden z důležitých momentů filmu je založen na Unkrichově zážitku, kdy omylem vyhodil své dětské hračky, protože je při stěhování uložil do neoznačeného pytle na odpadky.

“Leeovy manažerské dovednosti a vize byli hnací silou filmu“, říká producentka Andersonová. „Podařilo se mu uřídit jak vyprávění příběhu, tak filmařinu. Byl jako maestro dirigující úchvatnou symfonii. Dobře ví, kdy se má ztišit, kdy má dát příběhu čas, aby se rozvinul. V tom filmu je mnoho vážných témat, a tak jsme chtěli mít jistotu, že je vyvážíme dostatkem humoru. Ten snímek má neuvěřitelnou hloubku. Odráží se v něm osudy nás všech. Celé je to o lidském životě.“

„‘Toy Story: Příběh hraček’ byl vždycky o nás,“ říká John Lasseter (který režíroval první dva příběhy hraček a u třetího filmu figuruje jako výkonný producent).  „První dva filmy v sobě mají hodně ze mě, Andrewa, Peta Doctera, Joa Ranfta a já myslím, že ‘Toy Story 3: Příběh hraček 3D’ v tom pokračuje. Já například prožíval moment odchodu syna na vysokou školu. Je to velmi silná chvíle. Jste s někým od narození, a on pak najednou odejde. Čas, který utekl mezi filmy ‘Toy Story 2: Příběh hraček’ a ‘Toy Story 3: Příběh hraček 3D’ nám dovolil, aby Andy – a naše vlastní životní situace – dospěly.“